7.9.2012

7. září 2012 v 0:00 | V.
Opět je toho všude kolem. Ta bolest, která spoustu měsíců spala někde hluboko uvnitř nejen hokejových fanoušků, se díky médiím znovu dere na povrch. Někoho zasáhla méně, někoho více. Je to rok, co tragédie v Jaroslavli, největší katastrofa historie sportu, sebrala čtyřiačtyřiceti lidem životy. Ale mně to připadá, jako kdyby se to stalo včera. Jindy zase, že se to vůbec nestalo... Ano, je jednodušší předstírat, že se to nestalo. Přesně to dělám já.

Věřím, že ve spoustě srdcí stále žijí nejen zesnulí Češi, ale i někteří jiní hráči, kteří byli členy týmu. Na některé z nich se vzpomíná více, na některé méně. Je potřeba si uvědomit, že nezahynuli jen tři čeští hrdinové - Rachůnek, Marek a Vašíček - a Slovák Demitra. Co třeba Ruslan Salej nebo Alex Vasjunov? I o ně ten den svět přišel. Mě budou chybět všichni, které jsem znala, stejně. A těch, o nichž jsem nikdy neslyšela, budu taky litovat navždy. Mohu to číst milionkrát, slyšet to nekonečněkrát a stejně tomu vlastně ani nevěřím. Neuvědomuji si, že se to stalo. Ani po roce mi to pořád nedošlo. Když jsem psala slohovku na téma "nejhorší den v životě", připadalo mi to jako fikce. Ne jako realita.

Moc dobře si to všechno pamatuji. Každé slovo, které jsem slyšela ve chvíli, kdy jsem se tu strašnou zprávu dozvěděla od sestry. Každý pohyb, který jsem v té chvíli udělala. Bylo to, jako kdyby se všechno zpomalilo. Jako kdyby mě najednou někdo rozerval na kusy. Nemohla jsem dýchat, uvažovat nebo cokoli udělat. Domů mě musela doslova dotáhnout mamka. Takový šok jsem do té chvíle nezažila. Ten pocit zmaru, kdy na několik dní zčernal snad celý svět, už nechci nikdy zažít.

Je zvláštní, že kvůli lidem, s nimiž jsem se v běžném životě setkávala, netruchlím. Na našeho zesnulého učitele vlastně už ani nepomyslím. Proboha, ani na vlastního dědečka už nemyslím. Ale na někoho, koho jsem vlastně ani neznala, si vzpomenu každý den. Aspoň na chvíli.

Občas lituji, že jsem se na hokej nezačala dívat až potom. Všechno by bylo jednodušší. Jenomže to bych je nikdy neviděla hrát. Nikdy bych si nevysnila, že je někdy někde potkám, možná uvidím na dalších EHT.
Možná si někdo pomyslí, že se jen přidávám k ostatním v tomhle "trendu". Ale já píšu to, co cítím. A je mi jedno, že mi někdo nevěří. Ano, v té době jsem se nedívala na hokej nijak dlouho, jen asi rok a půl. Jenže to vlastně nemá žádný vliv. Znala jsem je jako hráče. Vídala jsem je v televizi na ledě. Slyšela jsem o nich a četla o nich články. A to, že nesleduji hokej deset let neznamená, že mi nechybí stejně jako těm, kdo tuhle hru pozorují celý život.

Všechno má svůj důvod a já věřím, že oni odešli proto, aby se měli lépe. Začala jsem věřit v něco víc než jen tenhle život a tuhle realitu. Třeba je jen potřeboval do týmu někdo jiný. Hlinka? Možná. Johnson nebo Brooks? Možná.


Víte, hokejový tým se postaví znovu, v nároďáku si seženou nové hráče. Ale otce, bratry, syny a kamarády nikdo nenahradí.

Myslím, že hlavní zpráva je už rok jasná: NIKDY NEZAPOMENU.

Chci popřát upřímnou soustrast všem, kteří je znali nejen v té hokejové realitě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Black Black | Web | 7. září 2012 v 11:32 | Reagovat

Původně jsem chtěla článek napsat, ale..proč? Nepotřebuju psát, co a jak cítím. Sama to nevím. Když čtu tvoje vyjádření..víš, že třeba v tom vzpomínání se krásně shodujeme? Když mi umřela prababička, ani slza mi neukápla (snad proto, že už byla dlouho nemocná a tak nějak se to čekalo). Ovšem když se stalo tohle..včera na zápase Zlína se držela minuta ticha a přehrávalo vzpomínkové video a řeknu ti, že jsem ještě nikdy v životě neměla takové potíže zadržet slzy. A to jsem jenom obyčejný fanoušek, který je v životě nepotkal..

2 Black Black | Web | 7. září 2012 v 17:46 | Reagovat

Ou, to vyznělo špatně. Já nechtěla říct, že je blbost to psát. Pro mě je to blbost, cokoli z toho psát, protože si připadám divně, že do mě každý vidí a že mi to stejně nepomůže. Takhle to bylo myšleno. Jinak se mi článek líbí:)

3 Kája Kája | Web | 7. září 2012 v 19:46 | Reagovat

Je tam posun 10 hod. :-)

4 Kája Kája | Web | 8. září 2012 v 10:27 | Reagovat

Jo no posun hrozný! Jinak na datum 7.9. nerada vzpomínám! :(

5 Alli Alli | Web | 8. září 2012 v 10:29 | Reagovat

jako bys mi mluvila z duše..oni zůstanou v našich srdcích navždy! ♥

6 Elll7 Elll7 | Web | 8. září 2012 v 17:07 | Reagovat

S celým článkem, který jsi napsala, naprosto souhlasím. Napsala si přesně to, co cítím i já. Co více dodávat?
RIP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama