Září 2012

52nd update 12

28. září 2012 v 18:23 | W*
Není to tak dlouho, co jsem Mikea Greena nenáviděla. Stejně tak celý washingtonský tým. Možná jediná věc, za kterou můžu Philadlephii děkovat je to, že jsem si uvědomila, že Caps vlastně nejsou zase tak hrozně zlí. I když se na Greena občas zapomíná, patří mezi elitní obránce NHL. V roce 2004 ho Capitals draftovali jako celkově 29. Hned v sezoně 2005/2006 se objevil v dresu Washingtonu, tehdy toho ale víc odehrál za Hershey. V následujících letech se stal pevnou součástí týmu. Svůj potenciál však ukázal až v roce 2007/2008, kdy poprvé v hodnocení +/- skončil v kladných hodnotách. Jako odměnou mu byl start na mistrovství světa. V dalších dvou sezonách se pomalu stal jednou z hvězd NHL, kdy měl v téhle statistice 24 a následně dokonce 39 bodů! V posledních dvou letech toho díky zraněním moc neodehrál, ale v nadcházející sezoně se snad ukáže. Ještě nedávno jsem si nemyslela, že to napíšu, ale přeji mu štěstí.

51st update 12

21. září 2012 v 22:00 | W*
Valtteri Filppula byl samozřejmě jistou volbou. S hokejem začínal v Jokeritu Helsinki. Finsko reprezentoval na MS18 a dvakrát na MSJ. Red Wings ho draftovali v roce 2002 jako celkově 95. Myslím, že pokud by viděli do budoucnosti, na řadu by se dostal podstatně dříve, asi v prvním kole. V roce 2005 se dostal ke čtyřem zápasům v dresu Detroitu. Zbytek odehrál na farmě. V další sezoně se však poměr počtu zápasů obrátil a Valtteri odehrál většinu sezony v detroitském klubu. Stal se pevnou oporou týmu a jedním z těch, kdo Red Wings dostali dvakrát po sobě až do finále Stanleova poháru, z čehož jednou uspěli. Filppulův mezinárodní úspěch přišel na Olympiádě ve Vancouveru, kde byl součástí finského reprezentačního týmu.

50th update 12

16. září 2012 v 16:18 | W*
"Padesátka" Corey Crawford byl draftován v roce 2003 jako celkově 52. Chicagem Blackhawks, u nichž zůstává doteď. První dva zápasy v NHL si odbyl o dva roky později. Další dva roky čekal, než dostal znovu možnost. Nastoupil k pěti zápasům. Opět následovala pauza (hádejte jak dlouhá) a v sezoně 2009/2010 odchytal jeden jediný zápas. Jenže hned v příští sezoně se všechno obrátilo o 360 stupňů a v předminulé a minulé sezoně odehrál shodně 57 zápasů. Stal se jedním z těch, kteří zařizují Chicagu vítězství. A nejen spoluhráči, ale taky soupeři si ho začali vážit.

49th update 12

13. září 2012 v 23:13 | W*
Jako číslo 49 jsem si vybrala bostonského útočníka Richa Peverleyho. Nikdy nebyl draftován, ale je jedním z těch, kteří pomohli Bruins dosáhnout na vytoužený Stanley Cup v roce 2011. U Bruins se mu daří, uplynulá sezona pro něj byla pravděpodobně nejlepší v kariéře. V hodnocení +/- skončil na čísle 20. A bodově taky nezaostává. I když to u něj ve zmíněné kolonce +/- skáče sezonu od sezony nahoru dolů, kdyby odehrál víc zápasů, možná by měl daleko víc bodů a stal by se slavnějším. Jenže to je ten problém. Jen jednou se dostal na 82 zápasů za sezonu v NHL. A jen třikrát se dostal nad polovinu tohoto magického čísla. Avšak v kanadském bodování je stabilní a i když se na led moc často opravdu nedostane, není na tom v poměru k počtu zápasů vůbec špatně. Spíš naopak.

7.9.2012

7. září 2012 v 0:00 | V.
Opět je toho všude kolem. Ta bolest, která spoustu měsíců spala někde hluboko uvnitř nejen hokejových fanoušků, se díky médiím znovu dere na povrch. Někoho zasáhla méně, někoho více. Je to rok, co tragédie v Jaroslavli, největší katastrofa historie sportu, sebrala čtyřiačtyřiceti lidem životy. Ale mně to připadá, jako kdyby se to stalo včera. Jindy zase, že se to vůbec nestalo... Ano, je jednodušší předstírat, že se to nestalo. Přesně to dělám já.

Věřím, že ve spoustě srdcí stále žijí nejen zesnulí Češi, ale i někteří jiní hráči, kteří byli členy týmu. Na některé z nich se vzpomíná více, na některé méně. Je potřeba si uvědomit, že nezahynuli jen tři čeští hrdinové - Rachůnek, Marek a Vašíček - a Slovák Demitra. Co třeba Ruslan Salej nebo Alex Vasjunov? I o ně ten den svět přišel. Mě budou chybět všichni, které jsem znala, stejně. A těch, o nichž jsem nikdy neslyšela, budu taky litovat navždy. Mohu to číst milionkrát, slyšet to nekonečněkrát a stejně tomu vlastně ani nevěřím. Neuvědomuji si, že se to stalo. Ani po roce mi to pořád nedošlo. Když jsem psala slohovku na téma "nejhorší den v životě", připadalo mi to jako fikce. Ne jako realita.

Moc dobře si to všechno pamatuji. Každé slovo, které jsem slyšela ve chvíli, kdy jsem se tu strašnou zprávu dozvěděla od sestry. Každý pohyb, který jsem v té chvíli udělala. Bylo to, jako kdyby se všechno zpomalilo. Jako kdyby mě najednou někdo rozerval na kusy. Nemohla jsem dýchat, uvažovat nebo cokoli udělat. Domů mě musela doslova dotáhnout mamka. Takový šok jsem do té chvíle nezažila. Ten pocit zmaru, kdy na několik dní zčernal snad celý svět, už nechci nikdy zažít.

Je zvláštní, že kvůli lidem, s nimiž jsem se v běžném životě setkávala, netruchlím. Na našeho zesnulého učitele vlastně už ani nepomyslím. Proboha, ani na vlastního dědečka už nemyslím. Ale na někoho, koho jsem vlastně ani neznala, si vzpomenu každý den. Aspoň na chvíli.

Občas lituji, že jsem se na hokej nezačala dívat až potom. Všechno by bylo jednodušší. Jenomže to bych je nikdy neviděla hrát. Nikdy bych si nevysnila, že je někdy někde potkám, možná uvidím na dalších EHT.
Možná si někdo pomyslí, že se jen přidávám k ostatním v tomhle "trendu". Ale já píšu to, co cítím. A je mi jedno, že mi někdo nevěří. Ano, v té době jsem se nedívala na hokej nijak dlouho, jen asi rok a půl. Jenže to vlastně nemá žádný vliv. Znala jsem je jako hráče. Vídala jsem je v televizi na ledě. Slyšela jsem o nich a četla o nich články. A to, že nesleduji hokej deset let neznamená, že mi nechybí stejně jako těm, kdo tuhle hru pozorují celý život.

Všechno má svůj důvod a já věřím, že oni odešli proto, aby se měli lépe. Začala jsem věřit v něco víc než jen tenhle život a tuhle realitu. Třeba je jen potřeboval do týmu někdo jiný. Hlinka? Možná. Johnson nebo Brooks? Možná.


Víte, hokejový tým se postaví znovu, v nároďáku si seženou nové hráče. Ale otce, bratry, syny a kamarády nikdo nenahradí.

Myslím, že hlavní zpráva je už rok jasná: NIKDY NEZAPOMENU.

Chci popřát upřímnou soustrast všem, kteří je znali nejen v té hokejové realitě.

48th update 12

4. září 2012 v 15:57 | W*
Pokud někdo sleduje můj blog, určitě ví, že mám obrovskou slabost pro Tylera Kennedyho. Patří mezi ty důležitější hráče kádru Penguins. Kdyby měl odejít, týmu by to hodně ublížilo. "TK" byl draftován v roce 2004 Pittsburghem na celkovém 99. místě. Následující dvě sezony ještě odehrál v Ontario Hockey League za Sault Ste. Marie, následně jeden ročník oblékal dres farmářského celku Penguins, tedy Wilkes-Barre. V další sezoně (2007/2008) už nastupoval střídavě za tým v NHL i AHL. Od dalšího podzimu se stal pevným členem týmu Penguins. Jeho budoucnost není tak docela jistá. Povídalo se něco o výměně, spekulace však poměrně brzy vymazal generální manažer Ray Shero, ovšem nikdo si nemůže být jistý, jesli k tomuto kroku nakonec nedojde. Ačkoli je to centr, hraje na pozici pravého křídla. V příští sezoně by měl nastoupit ve třetím útoku vedle Brandona Suttera, popřípadě ve druhém, kde by dělal křídlo kapitánovi Sidney Crosbymu.