Únor 2012

12th update 12

28. února 2012 v 19:50 | W*

Eric Staal se narodil jako první ze - jak jistě všichni víte - 4 bratrů. Teoreticky se dá říct, že je nejúspěšnějším ze sourozenců, ale prakticky mu Marc s Jordanem šlapou na paty. Rodák z ontarijského Thunder Bay byl draftován v prý nejúspěšnějším výběru historie, v roce 2003, jako celková dvojka Carolinou Hurricanes. Hned v další sezoně nastoupil v NHL, kde odehrál celých 81 zápasů. V roce 2006 vyhrál s klubem z Raleigh Stanley Cup. V dalším roce byl spolu s mladším bratrem Jordanem vybrán do reprezentačního týmu Kanady a z vítěze Stanley Cupu byl rázem i mistr světa. Poslední, a asi nejprestižnější, titul přišel doma v Kanadě při Zimních olympijských hrách 2010. S olympijským titulem se zařadil mezi hokejovou elitu - Triple Gold Club. Je kapitánem Hurikánů z Caroliny, účastnil se 4x ASG, v roce 2011 byl dokonce jmenován kapitánem jednoho z týmů. Carolina momentálně nepatří mezi špičku National Hockey League, ale Eric hraje pořád docela stabilně. Zbývá jen doufat, že v příštích pár letech se tým dostane co nejdál. Počítám ho do mých TOP oblíbených hráčů.

11th update 12

20. února 2012 v 20:57 | W*

Asi bych nenašla hokejového fanouška, který nezná slavného MM. Mark Messier za svou úžasnou kariéru získal šest Stanley Cupů a to mluví snad za vše. Ale jak už to tak v NHL chodí, máte jedno, nemůžete mít druhé. Na mezinárodní scéně získal "jen" dvě stříbra - z MS organizace IIHF a ze Světového poháru. Přidal ještě 3x zlato z Kanadského poháru, ten já ale považuji ta takový "trochu mimo". Mark se narodil v Edmontonu v Kanadě. Shodou okolností ho právě Edmonton Oilers draftovali jako 48. celkově v roce 1979. Kdo mohl tehdy tušit, kam až to tenhle centr dotáhne? V rodném městě odehrál 11 sezon a dá se říct, že Rexall Place pro něj byla halou zaslíbenou. Z oněch šesti Stanley Cupů zde vyhrál 5. Poslední pak přidal v roce 1994 s New York Rangers, kam přestoupil po sezoně 90/91. I na Manhattanu zůstal poměrně dlouhou dobu. Odehrál tu šest sezon, než se objevil ve třech ročnících v dresu Kosatek z Vancouveru, aby se mohl v roce 2000 znovu upsat Jezdcům. Kariéru ukončil v roce 2004. NHL po něm pojmenovala trofej, jež dostává hráč, který prokáže nejvíce vůdčích schopností. Messova kariéra nebyla neposkvrněnou, hodně se hovořilo o drogách. Nicméně dokázal toho hodně a já - i když jsem ho nikdy neviděla hrát - jsem si ho oblíbila.

10th update 12

13. února 2012 v 17:09 | W*


Je hodně způsobů, jak popsat Corey Perryho. Provokatér, vítěz Hart Trophy, Maurice Richard Trophy, dokonce i Stanley cupu, nebo třeba olympijský vítěz. A asi proto jsem si ze všech těch desítek a hráčů jako Gáborík a Brenden Morrow vybrala právě jeho. Nepatřím k jeho fanouškům, ale zároveň ho obdivuji. Nelíbí se mi jeho charakter, to, jak se chová k protihráčům. Udělá všechno jenom proto, aby někoho naštval. Jenomže mezitím se dokáže s 50 góly stát nejlepším střelcem NHL za sezonu 10/11 (pro někoho celkem překvapivě). Perry byl draftován Annaheimem Ducks na 28. místě v roce 2003. Když jsem psala o hráčích jako Pascal Dupuis, Deryk Engelland, Tom Poti nebo Brent Johnson, vždycky jste mohli v článku najít poznámku o tom, že právě tenhle hráč není moc známý. To se ale o Perrym samozřejmě říct nedá. Podle mě je to právě kvůli důvodům, které jsem zmiňovala. Vyhrál dvě trofeje a stejně tolikrát se účastnil All Star víkendů NHL, dosáhl i největšího úspěchu, jaký může hokejista spolu s týmem v NHL získat (2006/7), o moc nezaostává ani na mezinárodním poli. V roce 2005 vyhrál Mistrovství světa juniorů organizace IIHF a o pět let později zlatou medaili z OH ve Vancouveru. Ať už je to s jeho chováním jak chce, nikdo nemůže popřít jeho skvělý hokej. Na začátku jsem psala, že nejsem jeho velkou fanynkou, ale možná jednou...

9th update 12

11. února 2012 v 23:28 | W*

Pascal Dupuis je dvaatřicetiletý útočník, který v současné době nosí na dresu Pittsburgh Penguins devítku. Narodil se v kanadské provincii Quebec ve městě Laval, takže patří k frankoidní skupině hráčů NHL. Nikdy nebyl draftován, v zámoří ani v Evropě se o něm nepíší články, není pod drobnohledem všech hokejových fanoušků. Jenže na ledě toho dokáže hodně. Je to hráč, od kterého můžete očekávat stabilní výkony, v útočném pásmu se dokáže prosadit a ví, čím může pomoci týmu. Za Penguins nastupuje už pátou sezonu a doufám, že bude v klubu pokračovat i nadále. "Duperstar" je perfektní hráč do prvních dvou lajn a důkaz toho, že Pens má kdo držet nad vodou i v případě zranění hvězd.

8th update 12

8. února 2012 v 22:23 | W*

Pro hodně "hokejových lidí" bude asi velkým překvapením, když jako číslo 8 vybírám celkem neznámého Alexe Burmistrova. Útočník Winnipegu Jets byl draftovaný na 8. místě Atlantou Trashers v roce 2010. V Atlantě odehrál i svou první sezonu v NHL, dokud se klub před tímhle ročníkem (11/12) nebyl nucen přestěhovat do Winnipegu. Svůj první zápas v National Hockey League odehrál rodák z Kazaně proti další ruské osmičce se jménem Alexander - teď už si troufám říct bývalé superhvězdě ligy Alexi Ovechkinovi. Jeho zatím jediným úspěchem na mezinárodní scéně je stříbro z MS 18. Ani nevím, proč jsem si zrovna Burmistrova oblíbila. Poprvé jsem ho zaregistrovala na EHT v Brně. Myslím, že patří k nadějím NHL. Není to nic velkého, něco ve stylu Jamese Neala - podle mě bude dobrý, ale nikdo se o něj nějak přehnaně zajímat nebude. Možná až na pár zasvěcených.

7th update 12

2. února 2012 v 20:58 | W*

Pro nikoho, kdo už párkrát navštívil můj blog, asi nebude překvapením, že s číslem 7 mám spojeného Paula Martina. Zadní řady klubu Pittsburgh Penguins posílil sice teprve před startem minulého ročníku NHL, ale už teď patří spolu se Zbyňkem Michálkem - aspoň pro mě - neodmyslitelně mezi základní stavební kameny Penguins. Dnes třicetiletý Američan byl draftován v roce 2000 jako 62 celkově týmem New Jersey Devils. Jejich dres oblékal až do konce sezony 2009/10. Následně podepsal petiletý kontrakt právě s klubem z Pittsburghu, v průměru by si měl každým rokem vydělat 5 milionů USD.