Rok 2011

1. ledna 2012 v 0:01 | W*
Vítám Vás v novém roce!

Díky té nostalgii, která na mě teď dýchá na každém kroku, jsem se rozhodla zrekapitulovat předešlý rok. Když jsem přiravovala tenhle článek a pročítala si moje staré updates, divila jsem se mým názorům a postřehům. Teď už minulý rok 2011 je mou cestou k poznání NHL, KHL, národních týmů, hokejové radosti a samozřejmě i hokejového smutku. V lednu jsem si myslela, že jsem snad hokejově nejvzdělanější člověk na světě. Ale během uplynulého roku jsem poznala, že to rozhodně není pravda. Hokej není jen sport nebo zábava. Z mého pohledu je to tak trochu i věda. Věda, jejíž zákony a pravidla je hodně obtížné poznat. Nemyslím, že někdo může po roce a půl říct: "Vyznám se v hokeji." Je to běh na dlouhou trať. Ale dá se uběhnout. A já věřím, že jednou budu moci tvrdit, že rozumím hokeji. Avšak tohle poznávání je stejně na všem to nejlepší...



LEDEN: Ke každému lednu už pár let patří v NHL neodmyslitelně Winter Classic. V roce 2011 si zápas pod otevřeným nebem zahrál Pittsburgh proti Washingtonu. Capitals vyhráli. Tehdy jsem ještě nesnášela Caps nejvíc ze všech hokejových klubů na světě. Štvalo mě, že nechytá Neuvirth, ale Varlamov. Čím to vlastně je, že jsem si pak Varlamova taky oblíbila? Nicméně jsem měla zlomyslnou radost, protože se v zápase nedokázali prosadit Ovečkin ani Crosby. Moc dobře si pamatuji, jak neskutečně mě rozčilovala prezentace WC 2011. Všude se psalo hlavně o souboji kapitánů obou týmů. Nakonec se radoval Malkin, podle mě - a to už i tehdy - nejlepší hráč světa. V té době byl Jevgenij Malkin patrně jediným Rusem, kterého jsem měla ráda. A vida, někdy se věci mění vzhůru nohama. Do ledna 2011 se taky zařazují dva zajímavé zápasy. V tom prvním Pens vyhráli nad Tampou v poměru 8:1. Lightning byli tehdy myslím prvním nebo druhým týmem v tabulce NHL. Další zápas byl proti Minnesotě. Ta zrovna moc nezářila, ale prohráli jsme to 0:4. Zajímavý kontrast. Asi poslední významnou událostí, pravděpodobně tou nejvýznamnější z celého měsíce, je zranění Sidney Crosbyho. Všichni víme, že se to táhne doteď i přes to, že Sid už pár zápasů odehrál. Jenže pak se symptomy vrátily a kapitán zase zůstává mimo led.
Taky jsem měla ráda Boston, měla špatnou náladu kvůli pukům za zády Ondry Pavelce, dělala si falešné naděje ohledně Jágra v Pittsburghu a začala se zajímat o Avangard. Hádejte kvůli komu to bylo... Můj zájem se vytratil stejně tak rychle, jako se objevil.
ASG byla další větší akce v rámci NHL. Zrovna včera jsem si pouštěla Fantasy Draft. Myslím, že kdyby měl někdo z ligy jasnovidecké schopnosti, neskončil by Phil Kessel poslední. Právě na All Star Games jsem poznala hodně hvězd a nadějí NHL.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Max Talbot měl ten "mroží" knír.

ÚNOR: V únoru přišla existenční krize kvůli extralize (hezky se to rýmuje, že?). Pochopila jsem, že své okolí nezměním, jelikož budou všichni dál mluvit jen o Kometě, popřípadě Avangardu. Tehdy jsem v tom ještě viděla problém. Teď je mi to jedno. Tady nejde o ostatní, ale o . Začínala jsem mít širší pojem o KHL a už jsem si tak nějak začala kromě Avangardu všímat i Ufy a Jaroslavle.
Dan Bylsma oslavil svoje dva roky u Penguins, sežehla mě láska k Tylerovi Kennedymu, Kaberle přešel do Bostonu a myslim, že na konci sezony nelitoval, Sid se měl každou chvíli vrátit, nevadila mi prohra s Caps, protože Neuvirth si připsal shutout, naštvala jsem se na Shera, když vyměnil Goligoskiho za "nějaký dva hráče z Dallasu", jelikož jsem ještě netušila, jak moc jsou tihle dva dobří, Lemieux kritizoval disciplinárku NHL za tresty ze zápasu s Isles, objevila jsem Alexe Saláka. Nad vodou držel Pittsburgh jenom Kennedy a Eric Staal ukázal, že je vážně "big brother", když zranil mladšího Marca. Získala jsem lístky na dva zápasy EHT a hrozně moc se těšila. Teď mi uniká, kdy jsem začala mít ráda Rusko. Ale to je jedno, hlavně, že vůbec začala.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Zjistila jsem, v jakým autě jezdí Michal Neuvirth.

BŘEZEN: Březen začal Lenčinou hymetou. Pokračoval mým sledováním KHL. Jako malá jsem se stále těšila na EHT a na Vokouna na MS. Sundala jsem si růžové brýle a uvědomila si, že tým na MS 2011 prostě nebude stejný jako na MS 2010. Dustin Jeffrey se vrátil do sestavy Pens, já měla plnou hlavu Avangardu Omsk, Dan Bylsma předpokládal, že se Sidův stav někdy zlepší, play off KHL probíhalo pro mě naprosto dokonale, protože byly duely rozehrány stylem: Jaroslavl-Riga, Omsk-Magnitogorsk, Ufa-Kazaň, Petrohrad-Kazaň, to pro mě znamenalo možnost postupu pro všechny mé oblíbené týmy v KHL, všimla jsem si Fjodora a Sergeje Fjodorovových, Bruce Boudreau nařkl Stamkose a Downieho z filmování (tehdy jsem mu to moc nevěřila), z Hershey byl do Washingtonu povolán Holtby - ten mi ještě dlouhou dobu pil krev, došly lístky na EHT, strejda do mě začal rýt kvůli hokeji, Chára hodně nešťastně hitoval Paciorettyho, měla jsem utopické představy o Jaredu a Ericu Staalovi v jednom útoku, Price udělal tu svou extra pózu, Flower mu to v dalším zápase vrátil na celé čáře, Comrie se vrátil na led po jeho nekonečných úrazech (myslím, že hodně brzo zase ze sestavy vypadl), ve finále konferencí jsem fandila Ufě a začínala řešit dilema Jaroslavl-Atlant (což pro mě v tu dobu znamenalo Rachůnek-Marek), ke konci měsíce měl Washington tolik bodů, kolik mu jistilo play off.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Johnson označila Flowera za Energizer králíčka.

DUBEN: Na začátku dubna jsem v Olympii v Brně potkala Hubáčka, začala zbožňovat Toewse a Kanea, objevily se spekulace o přestupu Růžičky do Omsku, což brzy nato Růža vyvrátil, bezdůvodně jsem nesnášela Buffalo, nechápala jsem, jak mohlo z Montreal Canadiens vzniknout Habs, Pens zjistili soupeře v prvním kole play off - Tampu Bay, doufala jsem v návrat Jágra do NHL (to jsem vážně byla tak blbá?), Ufa vyhrála Gagarinův pohár, Rangers hráli proti Capitals, měla jsem ráda Kometu a víc než půlku NHL, Bykov měl přejít do Petrohradu, Flower vychytal nulu v prvním zápase play off, Vokoun oznámil neúčast na MS a já všechno viděla černošedě, dočkala jsem se EHT, tam začala trochu blíž sledovat Alexe Burmistrova - asi kvůli jeho pádu na trestné, mnula si ruce kvůli Afinogenovovi, Bykovovi a Vasjunovovi (ostatní jsem v té době ještě moc neznala a to je velká škoda, teď bych si to užila mnohem víc), úspěšně jsem prošla všemi přijímačkami na střední, pořád jsem měla ráda Pavelce, Demitru na Slovnesku okradli a já litovala, že jsem neukradla jeho (a ano, i teď toho lituju), začala se hrotit situace kolem trenérů v KHL, Tortorela zase hrotil situaci kolem hráčů Blueshirts. Tampa otočila docela dobře rozehranou sérii a vyřadila Pittsburgh z dalších bojů o Stanley Cup, následně si smlsla na Washingtonu (4:0).
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: V dějáku jsem dostala nějakou otázku na Philadelphii.

KVĚTEN: Květnové mistrovství světa jsem téměř celé trávila v Británii. Vůbec mě to tam nebavilo, jelikož jsem stále přemýšlela nad hokejovými zápasy a nemohla se na ně podívat. Nicméně mě mamka a BF Leny zásobovaly výsledky z mistrovství a já to zdárně přežila. Fjodor Fjodorov podepsal se SKA, to se u mě rovnalo splněnému snu, nechala jsem se unést hlasy okolo a neměla ráda Arťuchina. Nepokrytě jsem začala obdivovat a milovat sbornou. Samozřejmě proběhlo hodně zápasů na mistráku, Jágrův hattrick proti USA, prohra se Švédy a nakonec výhra nad Ruskem korunovaná dalším hattrickem, tentokrát Romana Červenky. Play off NHL se rychle zúžilo a Vancouver postoupil přes Predators. Vydala jsem se v národním dresu do školy a slyšela šesťáky, jak se bavili o Štěpánkovi. Tehdy jsem pochopila, jak jsou Češi hrozně manipulativní národ. Hlavně přes tisk. Vždyť ti kluci z 6.B ho neviděli chytat víckrát než jednou! Ptala jsem se sama sebe, proč vlastně tak nesnáším Arťuchina, začala ho sledovat a zjistila, že není zase až tak špatný, jak novináři tvrdí. Oblíbila jsem si ho. Pohádala jsem se ve fyzice skoro se všema klukama ze třídy (i některýma holkama) kvůli Štěpánkovi. Bohužel začala ta smutná letní šňůra a ve věku 28 let zemřel Derek Boogaard.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Moje nejlepší kamarádka sledovala mistrovství světa!

ČERVEN: Nechápu proč, ale začala jsem tušit, že Pens neprodlouží s Talbotem. Věřila jsem ve výhru Canucks, nakonec vyhráli Bruins a skončila i poslední hokejová sezona. Začalo se vážně spekulovat o návratu Jágra do NHL. Plánovala jsem si výlet na inline hokej, ten ale nevyšel a já si říkala, že "stejně uvidím Rachůnka na příštích EHT". Varlamov měl odejít do Petrohradu, nakonec podepsal s Avs. NHL Entry Draft vynesl do hokejového nebe další hráče. Všichni ví, že jedničkou se stal Ryan Nugent-Hopkins. Pens dratovali v prvním kole Morrowa, v pátém Dominika Uhera. Samozřejmě se prodlužovaly smlouvy na každém rohu v Kanadě a USA.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Novináři to trochu přehnali s očekáváním u Jaškinova postavení na draftu.

ČERVENEC: Flyers asi získali víc "fanoušků", než kolik měl do té doby nejoblíbenější klub u nás - Penguins. Mě to stálo nemálo slz a nervů. Ale co, hokej se hraje dál a mně to otevřelo oči. Přestupovalo se na brankářském postu z Floridy do Washingtonu, též na postu obránců z Caroliny do Montrealu a z Bostonu do Caroliny (mimochodem odtud později zase do Montrealu). Začala jsem se těšit na SKA v Česku. Vydala jsem se s mamkou a sestrou vlakem do Šternberku v opravdu příšerném počasí. Na Stanleyho jsem si nesáhla, ale fotky mám. Možná příští rok... Stejně to byl jeden z nejlepších zážitků v mém životě. Následně přestoupil Anssi Salmela do Omsku.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Zdálo se mi, že moje sestra chodila s Fjodorem Fjodorovem.

SRPEN: Dostala jsem se na zápas SKA do Brna. Tragická úmrtí pokračovala a po Dereku Boogaardovi odešel i Rick Rypien. Začala jsem sledovat SKA při přípravných zápasech.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Při oslavách se trochu pomačkal Stanley Cup.

ZÁŘÍ: Září roku 2011 se zapsalo do dějin hokeje černým písmem. Stala se událost, jejíž rozměry se nemohou srovnávat s žádnou katastrofou nejen v ledním hokeji, ale v celém sportovním světě. Netřeba dál rozebírat. Všichni víme, co se stalo a nikdo už v dalším pokračování tohoto měsíce neměl na hokej náladu.

ŘÍJEN: Jela jsem na New York Rangers do Prahy. Hráli sice jen proti Spartě, ale tam jsou zase oba Rachůnci, takže další bonus pro mě. Byl to pro mě jeden z nejlepších zážitků a zbyly mi z něj nejen fotky a videa. Mám taky hodně skvělých vzpomínek. Pens sice přípravné zápasy moc nevyšly, jenže já byla neuvěřitelně ráda, že je zase vidím. Ryan Nugent-Hopkins vlétl do NHL jako tryskáč. Všichni se začali chovat jako pomatení kvůli Philadelphii. Najednou se v NHL všichni hrozně moc vyznají a každý ji sleduje. Hlavně, že je to vidět.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Od toho zápasu Sparty proti NYR mám ráda Tomáše Rachůnka.

LISTOPAD: Avery se vrátil zpět z farmy do sestavy Rangers. Chyběl mi tam. Soupiska na Karjalu mi vyhovovala. Teda ta Česká. Z Ruské jsem už tak nadšená nebyla. Počty hvězd s otřesem mozku začaly narůstat víc než kdy předtím, hezky to schytala i naše obrana, z níž zbyli jen 3 beci, ostatní musel Ray Shero povolat z farmy. Pens učinili významnou věc v pokroku a budoucnosti lidstva - začali si na tréninky nosit Orpika z kartonu. NHL už hodně pokročila ve své sezoně a objevilo se několik překvapení v podobě Minnesoty a Edmontonu. Sid po velkém comebacku zase odešel z ledu se symptomy otřesu mozku. A nevrátil se ani po třech zápasech, jak se původně tvrdilo. Začala jsem se hádat se spolužákem, který mi už vážně leze na nervy. Hraje si na experta, ale ví o hokeji ještě míň než já.
Nejdůležitější událost měsíce pro mě: Asham se porval s Konopkou.

PROSINEC: Obrana Pens se dostala do pohody, Hubáček odešel z Komety do Finska. A jak už je v NHL zvykem, objevilo se hodně dalších spekulací. Například "trenérství" Patricka Roye. Nejdřív to mělo být Colorado, teď Montreal. Viděla jsem asi nejhezčí hru Penguins. Bylo to proti Hurricanes. Vážně krása! Začala jsem se zabývat mistrovstvím světa juniorů. Hrajeme hezky a ke včerejšku proti USA nemám slov. Je to něco úžasnýho, kdo letos MSJ ještě nesleduje, určitě doporučuji se na to podívat. Nechte se tím prostě unášet, ta parta kluků je skvělá a pokud bude držet při sobě, dotáhne to daleko...

Tekže mnoho štěstí do nového roku. Ať je lepší než ten předešlý!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moni Moni | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 20:50 | Reagovat

Pěkně napsané! :))) Jak si třeba pamatuješ , že v dubnu se ti ve škole ptali na Philadelphii?:D Jinak nechápu, co tvoje třída měla proti štěpánkovi, jako že chytal někdy špatně nebo co?

2 elll7 elll7 | Web | 1. ledna 2012 v 21:04 | Reagovat

Týjo..:) nechtěla by jsi být redaktorka nebo tak něco? ;) Úžasně si to shrnula. Myslím,že já bych na to nervi neměla.

3 Rose (: Rose (: | Web | 2. ledna 2012 v 14:52 | Reagovat

Šťastný Nový rok, len oznamujem, že sa vraciam na blog :)

4 Kája Kája | Web | 2. ledna 2012 v 18:55 | Reagovat

Ahoj jak je? Krásný nový rok :-)

5 didi didi | 10. ledna 2012 v 19:50 | Reagovat

trochu zlý nadps :D rok 2012 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama