5th update 13

10. března 2013 v 11:57 | W*
V tomto článku je na řadě číslo 63, jako jeho symonymum jsem si vybrala Brada Marchanda z Bostonu. I přes to, že jeho velkého kamaráda Tylera Seguina nemám příliš v lásce, Brad mi rozhodně nevadí. Ale že bych si o něm zjišťovala všechny podrobnosti? To zase taky ne. Marchanda draftovali Bruins celkově jako 71. v roce 2006. Pár let se potloukal v QMJHL a AHL, než dostal v sezoně 09/10 možnost debutovat v NHL. V tom ročníku ještě střídavě startoval za Providence na farmě Bostonu, ale v nadcházejících sezonách se stal pevným členem sestavy Bruins, dokonce jednou z jejich zbraní. Očekávám, že herně ještě poroste. Brad je živoucím důkazem toho, že jednou ze slavnějších person v National Hockey League se můžete stát i po dlouhé době a s tím, že ve vás klub nevidí právě velkou naději.
 

4th update 13

15. února 2013 v 17:16 | W
Číslo 62 nosí jeden z ne přímo beznadějných Evropanů v NHL, mladý Švéd Carl Hagelin. Jednou z jeho největších předností je bruslení. Patří mezi nejrychlejší hráče ligy. Po čtyřech letech na univerzitě v Michiganu se minulou sezonu přidal k newyorským Jezdcům. Svou první sezonu odehrál převážně v největším městě Spojených států a na farmě v Connecticutu. Přitom si v hlavním týmu nevedl špatně. Letos nastoupil k zatím všem zápasům Rangers a uvidíme, jak se jeho kariéra bude vyvíjet dál. Zatím to rozhodně není špatné.

3rd update 13

2. února 2013 v 14:15 | W*
Pravděpodobně nejznámějším hráčem, který v NHL nosí číslo 61, je Rick Nash. Jako nadějný mladík byl vybrán při draftu 2002 celkově jako první. Hned v následující sezoně se objevil v dresu Columbusu v National Hockey League. Stal se i kapitánem celku. S postupem času to začalo vypadat, že Nash není v týmu právě nejšťastnější, protože právě Blue Jackets nejsou největším kandidátem na Stanley Cup. Do play off se dostali během celého Nashova působení jen jednou, přitom vypadli nejrychleji, jak mohli, přímo v prvním kole. Týmu byl nicméně věrný až do minulé sezony, po jejímž závěru byl vyměněn za Anisimova, Erixona a Dubinskyho do New Yorku k místním Rangers. Avšak díky tomu, že se play off účastnil jen jedinkrát, a to na kratičkou dobu, mohl reprezentovat Kanadu na mezinárodních turnajích. Výsledkem jsou dvě stříbra a jedno zlato z mistrovství světa a zlatá medaile z Olympijských her ve Vancouveru. Momentálně se čeká, jak se Rickovi podaří zapadnout do nového týmu. Podle mě to zatím není tak špatné. Mnoho lidí vidí v Ricku Nashovi vyhaslou naději kanadského hokeje. Ale je tomu opravdu tak? Nikdy, až doteď, nepatřil do týmu, ve kterém by se jen vyhrávalo. Jen čas ukáže, co zvládne s Rangers, kteří mají poslední dobou vysoké cíle.
 


2nd update 13

26. ledna 2013 v 23:32 | W*
Jako číslo 60 jsem vybrala Joseho Theodora. Gólman Floridy se narodil v quebeckém Lavalu. V roce 1994 byl na 44. místě draftován Montrealem Canadiens. Debut v NHL přišel v sezoně 95/96, v níž nastoupil k pouhému jednomu zápasu, z něhož odehrál jen 9 minut. Postupně se však jeho čas v bráně Habs zvyšoval a v ročníku 2000/2001 se stal oficiální jedničkou kanadského celku. V sezoně 2005/2006 přišla výměna do Colorada, kde zůstal další dvě sezony, dokud neodešel do Washingtonu. Po dvou ročnících v hlavním městě Spojených států vydržel do roku 2010. následnou sezonu odehrál v Minnesotě a nakonec skončil právě na Floridě u tamních Panthers. Vzhledem k jeho věku se nepředpokládá, že se začne zlepšovat. Ale přece jenom každý ví, že byl, je a bude nějaký Jose Theodore.

1st update 13

8. ledna 2013 v 16:28 | W*
  • Vzhledem k tomu, že začal rok 2013 (ve kterém vám mimochodem přeji všechno nejlepší), musím se rozmyslet, čím budu začínat články letos. Zatím nejpravděpodobnější variantou je, že budu pokračovat tam, kde jsem skončila, tedy hráčem s číslem 60. Ještě se musím rozmyslet, proto vás dnes "ochuzuji" o pravidelný začátek příspěvku.

59th update 12

26. prosince 2012 v 18:28
Jako číslo 59 jsem si vybrala z Caroliny Hurricanes Chada LaRose, jednoho z nejvtipnějších členů kádru Canes. Chad nepatří k nejlepším hokejistům na světě. Chad se narodil v roce 1982. Celou svou kariéru v NHL, která začala v ročníku 2005/2006 odehrál právě u Canes. Jeho rozvoj asi vzhledem k jeho věku nebude nic aktuálního, ale díky tomu, jak je vtipný, skvěle udržuje kolektiv v kabině Hurricanes. A ano, když je potřeba, dokáže být užitečný i na ledě.

58th update 12

2. prosince 2012 v 13:15 | W*
Kris Letang je v současné době nejnadějnější a vedle Brookse Orpika nejlepší bek v kádru Penguins. Patří k hráčům Pens, kteří byli součástí zlaté generace, jak bych to nazvala. Tím myslím ty hokejisty, kteří se do týmu dostali jen sezonu nebo dvě po draftu a vyrostli z nich úspěšní hráči. V posledních šesti letech se bohužel nikdo takový neobjevil. Draftem prošel jako celkově 62. Je myslím jasné, že ať už by ho draftoval kdokoli a věděl, že jednou bude jeden z těch lepších obránců v lize, určitě by se umístil do 10. příčky. Protože na to on opravdu má. Často píšu o velmi špatné obraně Pens. On je jedním z těch, kteří ji drží v mezích únosnosti. Má opravdu velké kvality a může být lídrem obrany. Se svými ofenzivními výlety ale potřebuje spolehlivého čistě defenzivního parťáka, kterého našel právě v Orpikovi. Po sezoně 13/14 mu vyprší smlouva a starostí vedení Pittsburghu bude, aby zůstal v týmu.

57th update 12

18. listopadu 2012 v 18:29 | W*
Číslo 57 nosí na dresu Floridy Panthers Marcel Goc, jeden z nejlepších hokejistů německé současnosti a taky hráč, který kvůli zraněním vynechal už slušnou porci zápasů. Rodák z Calwu byl draftován jako celkově 20. týmem San Jose Sharks v roce 2001. Ještě pár let hrál v rodném Německu za Mannheim, následně v AHL za Cleveland Barons, tehdejší farmářský tým Sharks. V té době taky téměř každý rok reprezentoval svou zemi na různých turnajích. První možnost obléknout dres NHL dostal těsně po výluce v ročníku 2004/2005. V tomto období okonce reprezentoval i na Olympijských hrách v Turíně. V roce 2009 se objevil u Predators, aby za dva roky mohl odejít na Floridu, kde mu spousta fanoušků věří, že může zlepšit pozici týmu. Ve své první sezoně za Panthers nestrhal sice rekordy, ale jeho výkony byly vyrovnané. Nezbývá nic jiného než čekat, jestli opravdu pomůže Panthers nebo ho tým pošle dál.

56th update 12

6. listopadu 2012 v 15:14 | W*
V současné NHL není nikdo, nebo jsem aspoň nikoho nenašla, kdo by nosil číslo 56. Proto jsem se rozhodla na úvod tohoto článku napsat o Marcu Staalovi, kterého jsem kvůli Jamesi Nealovi odstrčila u čísla 18 do pozadí. Marc je druhý nejstarší z bratrů Staalových, jako jediný z rodiny hraje na postu obránce. Byl v roce 2005 draftován New Yorkem Rangers. Za klub hraje dodnes. Následující dvě sezony po draftu odehrál v OHL za Sudbary Wolves, přičemž v obou těchto sezonách se ukázal na mistrovství světa juniorů. Z obou šampionátů si přivezl zlaté medaile. V ročníku 2007/2008 konečně naskočil do NHL. Od té doby se stal jedním z nejdůležitejších a nejtalentovanějších beků v dresu Jezdců, přičemž se se svým icetimem dostává do předních pozic celé ligy. Na mistrovství světa v Německu reprezentoval Kanadu, tým však v konečném pořadí nedopadl vůbec dobře. Poslední dvě sezony mu vinou otřesu mozku, který mu pravděpodobně způsobil starší bratr Eric, vynechal pěkných pár zápasů. Při hře pod širým nebem proti Philadelphii napodobil svého bratra Jordana, kterému se podobný kousek podařil o rok dříve, a vrátil se do soutěže. V současné době se spekuluje, jestli po vypršení jeho kontraktu s Rangers neodejde do Caroliny, kde by se mohl setkat se dvěma, dost možná i všemi třemi bratry.

55th update 12

27. října 2012 v 2:38 | W*
Jako číslo 55 jsem si vybrala Boychuka z Bostonu. Tento obránce se narodil v kanadském Edmontonu.V roce 2002 si ho vybralo jako 61. při draftu v roce 2002 Colorado. Za Avalanche ale odehrál jen 4 zápasy v sezoně 2007/2008, poté se přesunul k Bruins, kde byl rozhodně více vytížen. Jeho statistiky +/- neklesly pod číslo 10, v poslední sezoně se dostal dokonce k číslu 27! Zach Boychuk je důkazem toho, že nejen čerstvě draftovaní mladíci se dokáží zlepšovat.

Kam dál